• od prvního jarního dne nalezneme první jarní úplněk.
• první neděle po jarním úplňku je slavnost Vzkříšení Páně.
• odpočítáme směrem zpět 6 kalendářních týdnů a středa před je Popeleční středa (rozsah 40 dnů bez postních nedělí).

Liturgické barvy

Už v nejranějších kulturách dostaly barvy pevnou náboženskou symboliku, např. u Egypťanů a Židů. Od 12. - 13. stol. byly v katolické církvi stanoveny barvy pro liturgická období, např. bílá barva pro Velikonoce, červená pro Svatodušní svátky a svátky mučedníků, fialová pro kající liturgii (advent, půst, svátost smíření, pohřební mše...).

Bílá je barvou světla, a proto je obrazem Krista, který je světlem světa. Používá se o všech svátcích Páně, pokud nepřipomínají umučení. Bílá také symbolizuje nevinnost a čistotu, a je tudíž používána o svátcích Panny Marie, andělů, svatých vyznavačů, panen a vdov, kteří netrpěli mučednickou smrtí, a používá se i při pohřbu dětí. Dalším významem bílé barvy je radost, a používá se tedy při všech radostných příležitostech, v průvodech a při udílení svátostí, vyjma svátostí smíření a pomazání nemocných. Je vlastní Velikonočnímu období, Narození Páně. Navíc ještě Jana Křtitele (24.6.), katedry svatého Petra a obrácení svatého Pavla.

Červená připomíná utrpení a oheň. Proto se používá na Květnou neděli, Velký pátek, o Seslání Ducha svatého, při slavení utrpení Páně, apoštolů, evangelistů a mučedníků.

Zelená je barvou naděje, neboť evokuje pohled na zelené osení slibující bohatou úrodu. Symbolizuje také Kristovo zmrtvýchvstání a používá se v liturgickém mezidobí.
Fialová barva připomíná barvu popela a znamená pokání a kajícnost. Přísluší Adventní a Postní době, dále i mším za zemřelé (všech věrných zesnulých) a smírným obřadům.
Černá značí smutek a smrt. Používala se při pohřebních obřadech (v dnešní době se více užívá barva fialová).
Růžová- radostná, opět podle zvyklostí, je vhodná pro III. adventní neděli (začíná "Radujte se") a IV. neděli postní doby ("Veselte se").
Zlatá barva důstojnosti, slavnostnosti, proto se používá při velkých slavnostech.
Modrá - je také barvou čistoty a nevinnosti, užívanou o svátcích Panny Marie

Pojmy z liturgie

Akolyta - osoba, která je pověřena pomocí při podávání Eucharistie
Alba - bílé dlouhé roucho, které nosí klerici na talár
Ambon - vyvýšené místo s pultem v chrámech ke čtení biblických textů
Antifona - verš určený ke zpěvu či recitaci
Apsida - půlkruhové zakončení chrámu, obvykle na východ
Aspergil - kropáč ke kropení svěcenou vodou
Baldachýn - látková střecha z hedvábí nebo jiné látky, upevněná nad oltáři. Při církevních procesích se nosí baldachýn držený na čtyřech tyčích nad duchovním nesoucím Nejsvětější Svátost
Biskup - správce diecéze, který má skrze svátost svěcení plnost kněžství
Bílá sobota - den bez bohoslužby, který připomíná den, kdy Ježíš ležel v hrobě
Breviář - (denní modlitba církve) liturgie hodin - závazná modlitba žalmů pro kněze
Bursa - nádobka na přenášení svatého přijímání pod způsobou chleba nemocným
Celebrant - nazývá se kněz nebo biskup, jenž mši sv. slouží
Ceremoniář - osoba, která řídí liturgii a ministranty
Ceroferář - ministrant, který nese svíci
Cingulum - pás či provaz, který se užívá kolem alby, hábitu či kleriky
Ciborium - nádoba pro uchovávání svatého přijímání pod způsobou chleba
Cruciferář - ministrant, který nese procesní kříž
Evangelium - radostná zpráva o vykoupení Ježíšem Kristem
Kadidelnice - nádoba na řetízcích se žhavými uhlíky ke spalování kadidla
Kalich - zlacená nádoba na víno ke konsekraci
Komentátor - osoba, která vysvětluje a uvádí do obřadů
Konvičky - liturgické nádobí na vodu a víno k obětnímu průvodu
Korporál - lněné plátno v podobě čtverce, na nějž se klade Nejsvětější Svátost
Křtitelnice - nádoba ve farním kostele pro uchování křestní vody
Lavabo - bílý ručníček na utírání při umývání rukou kněze. Dává se většinou na konvičky
Lekcionář - bohoslužebná kniha se čteními / lekcemi pro mši a obřady
Lektor - osoba, která je pověřena službou předčítání Božího Slova
Librista (misalista) - ministrant, který má na starosti mešní knihu
Loďka - nádobka na kadidlo nazývaná tak pro svůj tvar
Ministrant - pomocník při liturgických obřadech
Misál - kniha pro slavení mše svaté, která obsahuje pravidelné a proměnné modlitby
Monstrance - krásná pozlacená schránka na velkou proměněnou hostii. Používá se k vystavování a k žehnání Nejsvětější svátostí
Navikulář - ministrant, který má na starosti loďku s kadidlem
Obětní miska - miska, ve které se proměňují hostie
Orace - hlasitá modlitba kněze předsedajícího shromáždění
Ornát - je liturgické roucho užívané u kněží v římskokatolické církvi. Je to látkové svrchní roucho, které celebrant mešní liturgie klade na albu se štólou
Pala - lněný čtvercový tácek pro zakrytí kalichu a případně misky
Paškál - velikonoční svíce jako symbol vzkříšeného Krista
Paténa - tácek či miska na Hostie
Presbytář - chrámový prostor vyhrazený kněžím, např. kolem hlavního oltáře
Procesní kříž - Schránka, ve které se uchovává velká proměněná hostie do monstrance
Purifikatorium - bílý obdélníkový kus látky, kterým se čistí obětní miska, kalich, paténa
Pyxida - schránka, ve které se uchovává velká proměněná hostie do monstrance
Relikvie - ostatky mučedníků a svatých anebo věci spjaté s jejich životem
Relikviář - schránka ze vzácných materiálů pro uchování ostatků svatých
Sedes - sedadlo kněze, odkud předsedá bohoslužebnému shromáždění
Svatý týden - velikonoční období vrcholící nedělí zmrtvýchvstání
Tabernaculum (svatostánek) - místo pro uchovávání Eucharistie
Turiferář - ministrant, který má na starosti kadidelnici
Velum - pokrývka užívaná při žehnání monstrancí s Nejsvětější svátostí
Zelený čtvrtek - den, kdy se připomíná Kristova poslední večeře s apoštoly

Zdroj: stránky farnosti Praha-Kunratice.