Jdi na obsah Jdi na menu

Kaple svaté Anny (Strančice)

Historie kaple

  Stojí v lesíku asi pět minut vzdálená od obce. K této kapli se váže následující pověst: Zbožný, očním neduhem stižený rolník, byl vymýváním očí vodou ze studánky před nynější kaplí neduhu zbaven a z vděčnosti věnoval obraz sv. Anny na mohutnou jedli blíže studánky. Bylo to v roce 1820. Za nějaký čas dal jedli porazit a obraz připevnil na mladší vedle stojící jedli. Když měl být kmen na silném skoro novém voze odvezen, vůz se rozlámal. Nad škodou plakal vozka a správce byl udiven. Přivolaný kovář a kolář jako znalci, nemohli si tuto pohromu vysvětlit, protože vůz uznali za silný a dobře zhotovený. P. Hynek, kněz řádu piaristického a tehdejší administrátor statku, dal rolníkovi vůz opravit a umínil si, že v zadostiučinění vystaví kapličku a vymaloval sám pro ni obraz sv. Anny. P. Hynek obraz sice vymaloval, ale kapličku nevystavěl. Smrt překazila provedení tohoto úmyslu. Před svým zesnutím odkázal obraz Matěji Soukupovi, jehož znal jako zbožného člověka a vřelého ctitele sv. Anny. Jedle vzrůstala a byla časem množstvím obrazů a jinými obětinami ověnčena. V. 1883 bylo velké sucho. R.1883 se strančiští sousedé umluvili, že na tom místě vystavějí kapličku a pomocí sbírek svůj úmysl provedli. Do kaple, ve které mohli sotva 3 lidé stát, byl nový obraz zavěšen. R. 1892 byla kaple nákladem řádu piaristického a sbírkami v nynější velikost rozšířena a péčí paní Matysové byl v ní postaven oltář, na něj přišla zmíněná socha sv. Anny a po obou stranách oltáře andělé. Oltář a andělé pocházejí z chrámu vyšehradského. Místa je v kapli pro 100 osob. Během let, až do součastnosti, byly prováděny opravy. Občas se zde konají bohoslužby ve významných dnech a zejména pak o pouti ke dni sv. Anny. (www.strancice.cz)

Zasvěcení kaple

 Svatá Anna a svatý Jáchym byli údajní rodiče Panny Marie a tedy prarodiče Ježíše Krista. V kanonických evangeliích, které tvoří Nový zákon o nich zmínky nejsou. Jejich jména jsou uvedena v apokryfním evangeliu svatého Jakuba. Jméno Jáchym se vykládá jako „příprava na Pána“ a jméno Anny jako „milostná, laskavá“.

Život

Podle svatého Jakuba byli manželé zřejmě dosti prosperující pastýři, kteří výtěžek svého hospodářství spravedlivě dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Problémem bylo to, že neměli děti. Neplodnost u Židů byla považována za výraz nepřízně Boží a chrámoví kněží dokonce jednoho dne z toho důvodu odmítli přijmout oběti, které chrámu přinesli. Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny a slíbil jim narození dítěte. Skutečně se jim přes vysoký věk narodila dcera, které dali jméno Marie. Otec zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Svatá Anna se údajně dožila vysokého věku. Svatá Anna byla široce uctívána v lidových vrstvách i bez oficiálního požehnání církve. Doložen je až dopis papeže Urbana VI. z roku 1378, kdy povoluje Anglii uctívání sv. Anny jako světice. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, když papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. ustanovil její slavnost v roce 1584 na 26. července. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména církevní řeholníci – kapucíni, karmelitáni, benediktini a augustiniánští kanovníci. Ve východních křesťanských tradicích byzantského ritu lze uctívání sv. Anny prokázat už v 6. století, kdy dal císař Justinián na její počest vystavět chrám. Scény ze života svatého Jáchyma a svaté Anny byly velmi oblíbeným tématem malířů až do Tridentského koncilu, který se konal v letech 1545 až 1563 a na němž bylo zobrazování apokryfních scén zakázáno. Nejznámější obrazy s tematikou sv. Anny pocházejí od Caravaggia ve Villa Borghese v Římě, od Leonarda da Vinci v pařížském Louvru a od Masaccia v Akademii ve Florencii. Ve 4. století a pak znovu v 15. století se rozhořel uvnitř katolické církve spor, zda v případě Anny nedošlo také k neposkvrněnému početí jako v případě Panny Marie. Tato myšlenka bylo v roce 1677 definitivně zamítnuta.

Ikonografie

Křesťanská ikonografie zpodobňuje Annu jako důstojnou dámu v dlouhém, zpravidla červeném, přepásaném šatu, s hlavou zahalenou zeleným závojem. Někdy drží v ruce knihu, poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastější vypodobnění jsou ale spolu s Pannou Marií. V umění vznikl zvláštní ikonografický typ „sv. Anna samatřetí“ s Pannou Marií a Ježíškem, kdy Anna drží zmíněné figury v drobném měřítku na ruce nebo chová dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně. Známá jsou vyobrazení Narození Panny Marie či scény, kdy sv. Anna vyučuje dívku Marii.

Patronka

Svatá Anna se stala ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, také čeledínů. Její ochranou se zaštítila i taková města, jakými jsou Florencie, Innsbruck, Neapol a celé země jako Bretaň nebo Quebec. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale například i za nalezení ztracených předmětů.

Svátek

Svátek svaté Anny je od dob papeže Řehoře XIII. slaven společně se svátkem svatého Jáchyma 26. července. K datu se váže pranostika: „Svatá Anna, chladna z rána“.