07 / 2015

D U C H O V N Í   P R O G R A M

SENOHRABY  -  (kaple sv. Vojtěcha)                           Modlitební setkání Čt - 18 h.

                                                                                       Mše sv.: čtvrtý Čt 18 h.

 Do farnosti Hrusice patří: Hrusice, Hrušov, Lensedly, Mirošovice, Senohraby, Třemblat a Turkovice.

Ostatní: dle dohody s knězem po mši svaté nebo na adrese:

Římskokatol. farnost Kostelní 1, 251 64 Mnichovice, tel:323 640 737        

Případné změny sledujte na vývěsce kostela.

Slovo duchovního otce

KDE JE VÁŠ POKLAD, TAM BUDE I VAŠE SRDCE

   Děti o prázdninách si rády hrají na hledání pokladu. Tím pokladem bývá nějaká hloupost, třeba kousek papíru. Pro dospělé je pokladem auto. Pro národ třeba i zlatá monstrance. Pro matku její dítě. Auto můžeme nabourat, drahou věc nám někdo ukradne, drahá osoba může zemřít.

   Ježíš je pro nás poklad v nebi a také už zde na zemi, je to hlavně jeho Slovo. Povídali jsme si letos na náboženství mimo jiné o jeho podobenstvích, např.: „Vy jste sůl země.“ Děti vzpomínají na dva talíře s polévkou - jedna slaná, druhá neslaná. Na pohled to nerozeznáme, ale poznáme to na chuť.

   Pokladem pro nás je živý Kristus v Nejsvětější Svátosti Oltářní, když chodíme k svatému přijímání nebo jsme byli letos poprvé. Ale tento poklad nám může zevšednět. Tak se povzbuzujeme, abychom si jej stále vážili a po něm toužili.

   Kéž jsme i my pokladem pro Ježíše a On pro nás.

                                                                                            P. Ivan

Ze života farností

   27. a 28. 6. byla sbírka na bohoslovce. V mnichovické farnosti se vybralo 2 385 Kč a v Hrusicích 1 954 Kč. Dar na Nadaci ASP byl 500 Kč.

   27. 6. bylo v pražské katedrále kněžské svěcení. Pro pražskou arcidiecézi byl jen jeden novokněz. Pak také ještě jeden slovenský karmelitán, který tu měl spolubratry z Indie, z Afriky, z Itálie…

   Každý z nás patří do pokrevní rodiny ať už té úzké (rodiče, sourozenci) nebo té širší (strýcové, tetičky). Když má některý bratranec nebo sestřenice svatbu, tak se jí účastníme.

   Od chvíle sv. křtu patříme také do duchovní rodiny (farnost, vikariát, diecéze…). Při vikariátní mši sv. bývá velká přesilovka kněží u oltáře, zatímco kostel je skoro prázdný. Ideální by bylo, kdyby z každé farnosti přišel aspoň jeden človíček. Podobně účast na kněžském svěcení. To je radost celé diecéze a ne si říci: „Z naší farnosti tam žádný novokněz není, tak tam nejdu.“

   1. 7. byla pouť na Karlov v Praze 2. Začala mší sv., kterou měl P. Ivan na poděkování ve výroční den, kdy přišel před 32 lety ze Svaté Hory na Karlov. Působil zde a u sv. Ludmily až do odchodu do Mnichovic. Vzpomněli jsme i na ukončení školního roku s díky za   nová 1. svatá přijímání. Tato pouť vznikla na přání těch, kdo na Karlově ještě nebyli. Proto si s povděkem vyslechli pěkné vyprávění o Karlově od pí. Sklenářové, pastorační referentky na Karlově i u nás v mnichovicko-hrusické farnosti. Po celkové prohlídce někteří pospíchali domů, takže třeba na modlitbu na Svatých schodech již nezbyl čas. Poutníků bylo celkem 12.

   V Kostelních Střímelicích v sobotu 4. 7. byla mše sv. dopoledne v 11 hod., přišlo oproti jiným létům jen 18 lidí (někteří byli na pouti na Sázavě).

   V Mnichovicích byla 4. 7. odpoledne ve 13 hod. svatba snoubenců z  Prahy Stodůlek. Oddával je jejich farní kněz P. Adam Lodek, který před rokem nevěstu pokřtil.

   5. 7. při mši sv. v Mnichovicích manželé Klimešovi slavili zlatou svatbu. Je to povzbuzení pro všechny rodiny v dnešní době, kdy je tolik rozbitých manželství, případně ani manželství nejsou uzavřena.

Různé

   Rozpis na úklid na druhé pololetí v Mnichovicích má nově na zadní straně telefony těch, kdo uklízejí. Když se to někomu nehodí, má možnost se domluvit a s někým si to vyměnit nebo sám přijmout tuto zástupnou službu.

   Rozpis na úklid v Choceradech a v Ondřejově není, v Hrusicích nejsou žádné problémy.

   Díky tam, kdo to berou odpovědně a starají se o kostel jako o svůj domov.

   Pan Tomek ze Senohrab má v plánu postavit malinkou kapličku sv. Prokopa v lese mezi Lensedly a Senohraby. Zatím je zde jeden metr hluboká jáma zalitá betonem a navrchu deska asi 1 m². Ve všech rozích jsou kamínky ze Sázavy, Senohrab, Lštění… Je tam také napsané datum žehnání, které se uskutečnilo s P. Ivanem 3. 7. v předvečer svátku sv. Prokopa.

   12. 7. oslavil P. M. Vaněček 50. narozeniny. Ať mu Pán žehná.

   V sobotu 25. 7. bude, dá-li Pán Bůh, poutní mše sv. v 10 hod. ke cti rodičů Panny Marie sv. Jáchyma a sv. Anny, v kapličce ve Strančicích.

   V sobotu 15. 8. bude v Choceradech, dá-li Pán Bůh, poutní mše sv. v 16,30 hod. ke cti Nanebevzetí Panny Marie.

   Svatý Pius X. (svátek má 21. 8.) snížil věkovou hranici 1. sv. přijímání. Kéž toho děti s pomocí rodičů využijí.

PAPEŽI SPÍŠ?

   V městečku Asole v Itálii bylo r. 1846 biřmování. Světící biskup byl po obřadech na faře spolu s četnými kněžími, když do místnosti náhle vběhl chlapec. Napřed se zarazil, ale pak přistoupil k biskupovi a zeptal se: „Chtěl bych vědět, pane biskupe, proč musí děti tak dlouho čekat na 1. sv. přijímání?“ „Kolik je ti roků?“ zeptal se překvapený biskup. „Jedenáct.“ „No, to asi nebudeš mít dost rozumu, abys mohl přijmout Nejsvětější Svátost.“ „Já vím, že je ve svaté Hostii Spasitel, a že chce přijít do mého srdce. Víte snad o tom více?“ nedal se nebojácný chlapec. Biskup se zamyslel a pak řekl: „Já to nemohu změnit, leda Svatý Otec v Římě.“ A když se dozvěděl, že chlapec je synem chudého poštovního posla Sarta, ministruje a chce se stát knězem, dodal žertem: „Snad budeš někdy papežem, pak to budeš moci změnit.“

   Boží vůle vyplnila, co se zdálo nemožné. Malý Sarto se stal knězem, biskupem, papežem. Přijal jméno Pius X.

  A jednoho dne se historie opakovala. Do papežovy pracovny vstoupila paní, poutnice z Anglie, které byla povolena audience. Čtyřletý hošík opustil ihned maminku, přitočil se k papežovi a opřel se o jeho kolena. „Jen ho nechte,“ zabránil papež, aby chlapce neodtáhli. A zamyslel se: „Ty máš něco na srdci, vidím to na tobě!“ „Kdy smím přistoupit k  sv. přijímání?“ Zvolal chlapec. Papež se zamyslel, zavřel oči a v duchu viděl sebe samého mezi kněžími v Asole a slyšel slova, která mu jako chlapci řekl biskup. „Snad budeš jednou papežem...“

   „Papeži spíš?“ přerušil jeho vzpomínání hošík. „Ne, už nespím,“ usmál se papež a zadíval se do velkých zvědavých dětských očí. Rozhodl se. Ano, změním ten předpis a umožním i malým dětem, aby mohli ke Kristu, který řekl: „Nechte maličkých přijít ke mně a nebraňte jim.“ „Koho přijímáš ve sv. přijímání?“ zeptal se papež. „Ježíše Krista,“ odpověděl maličký. „A kdo je Ježíš Kristus?“ „Syn Boží.“ Papež vstal a  řekl matce: „Zítra ho sem přiveďte o 6 hod., sám mu podám sv. přijímání.“ „Ani den nebudeš čekat, milé dítě.“ „Děkuji ti papeži,“ zvolal chlapec a šťasten odcházel se svou matkou.

   Brzy potom v srpnu 1910 vyšel známý dekret zvaný: Quam singulari,“ kterým bylo povoleno sv. přijímání dětem, jakmile začnou rozlišovat obyčejný chléb od posvěceného chleba, v němž je tajemně přítomen Kristus.

   Matka Tereza také vybízí:  „Jestli chcete růst v lásce, vraťte se k Eucharistii!, vraťte se k adoraci.“