Historie kaple

Zámecká kaple se připomíná na zámku již v roce 1601. V místě staré kaple byla v roce 1758 zbudována velká pozdně barokní kaple s výrazným štítovým průčelím na nádvorní straně, zasvěcená Nejsvětější Trojici. Původní oltáře byly na počátku 50. let 20. století zničeny.

Současné oltáře byly zapůjčeny pražským arcibiskupstvím z kostela sv. Petra a Pavla na Hrádku v Brandýse nad Labem: hlavní oltář (1678) s obrazem sv. Petra a sv. Jana Kalasanského, oltář vlevo (1677) s obrazem svatého Jana Nepomuckého a svaté Alžběty a pravý oltář (1681) s obrazem Piety a trpícího Krista. Varhany na kruchtě jsou z roku 1935 a pocházejí ze zrušeného kostela Církve československé husitské v Chocni. Varhany postavila firma Jan Tuček, Kutná Hora v roce 1935 pod opusovým číslem 3587 za 17.750 Kč. Do původní pískovcové podlahy je zasazen náhrobní kámen z bílého mramoru s vytesaným znakem hrabat Metschů. Pod kaplí se nachází hrobka s ostatky kněžny Marie Antonie rozené Lichnowské.

(www.chocerady.cz)

Zasvěcení kaple

NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE Víra všech křesťanů má svůj základ v Trojici. (Sv. Cesarius z Arles)

Tajemství Nejsvětější Trojice je hlavní tajemství víry a křesťanského života. Je to tajemství Boha, jaký je sám o sobě. Toto tajemství je zdrojem všech ostatních tajemství víry. Celé dějiny spásy nejsou ničím jiným než dějinami různých cest a prostředků, kterými jediný a pravý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý, se zjevuje, smiřuje a spojuje se sebou lidi, kteří se odvracejí od hříchu.

Tajemství Nejsvětější Trojice je tak prosté!

Říká se, že tajemství Nejsvětější trojice je nepochopitelné, a snad tomu tak doopravdy je! A přece je tak prosté, když ho žiješ! Když ho zakoušíš, není nic, co by bylo jasnější a pravdivější. Čím by byl Otec bez Ježíše? A čím by byl Ježíš bez Otce? A kde by byla plnost a láska bez Ducha, který je spojuje? Který ze tří činí jedno? Zamysleli jste se někdy nad Ježíšovým výkřikem v noci? Nad jeho modlitbou v poušti či v Getsemanech? Kdyby nebylo Otce, který mu odpovídá, co by mu vlastně zbylo - a co by zbylo nám? Jak hrozná by musela být osamělost Boha uzavřeného do své děsivé jednoty! Avšak Ježíš vykřikl a Otec mu odpověděl. A jejich věčná jednota, to je Láska. Jakou radostí je Duch! Duch je objetí, které činí ze tří jedno a obdarovává tě radostí z této jednoty. (Carlo Carretto)

Teologie Nejsvětější Trojice

TROJICE JE JEDNA. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnou Trojici". Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: "Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle své přirozenosti." BOŽSKÉ OSOBY JSOU OD SEBE SKUTEČNĚ ODLIŠNÉ. "Bůh je jediný, ale ne osamocený." "Otec", "Syn" a "Duch svatý" nejsou pouhá jména, označující způsoby božského bytí, nýbrž osoby skutečně odlišné: "Syn není Otec, Otec není Syn a Duch svatý není Otec nebo Syn." Liší se od sebe navzájem vztahy svého původu: "Je to Otec, který plodí, Syn, který je plozen, Duch svatý, který vychází." Božská jednota je trojjediná. BOŽSKÉ OSOBY JSOU VE VZÁJEMNÉM VZTAHU. Skutečná, vzájemná odlišnost božských osob, protože božskou jednotu nedělí, spočívá výhradně ve vzájemných vztazích:

V Bohu tři vyslovují: "Já"

Každý člověk je osobou jen jednou: své vlastní a jedinečné "Já" vyslovuje jako jedinec. V Bohu jsou tři, kteří je vyslovují. Chce-li člověk říci "ty", musí vyhledat jiného člověka; Bůh naproti tomu nachází toho, k němuž promlouvá, ve svém vlastním životě. Člověk potřebuje druhého člověka, aby vzniklo společenství, a je proto v každém smyslu závislý Bůh naproti tomu má společenství sám v sobě. Bůh je plodný. Od věčnosti je Bůh "Otec" - přičemž v tomto slově splývají pojmy pozemského otcovství a mateřství v dokonalou jednotu - a "Syn" - což opět znamená syna i dceru, tedy dědice života. Vykoupení znamená, že člověk byl přijat do tohoto tajemství. Věčný Syn přišel na svět a sdílel náš život. Zvěstoval nám tajemství znovuzrození: že člověk, má sestoupit až do hlubin Božího lůna a být zrozen k novému životu. Má se podílet na postavení, které má Kristus v Bohu; stát se Kristovým bratrem a sestrou. To se má stát silou Ducha svatého, jenž chce být přítelem a utěšitelem člověka.

(Romano Guardini)