Obrázkové čtení sv. Anežce. Pracovní list s obrázky a základními informacemi o životě svaté Anežky. Šablona na sklo, kterou lze využít i jako omalovánku. 

Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se voják Martin před branami města Amiens rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Poté měl vidění, v němž se mu Kristus zjevil oděný do toho kusu pláště, kterým podaroval chudáka v Amiens.

Na první pohled to může působit zvláštně – proč celá církev slaví výročí posvěcení nějakého kostela v Římě? 

Dobrý den! Děkuji za zveřejněný dotaz  Mohou se s námi zemřelí přijít rozloučit? Také mně se několikrát něco podobného stalo.   (Z ohlasů našich čtenářů na rubriku Otázky a odpovědi.)

Zdá se mi, že každodennost činí věci kouzelnými. Během léčby rakoviny jsem si nepřála nic jiného než prožívat úplně normální všední dny s úplně běžnými událostmi.

Komunita Chemin Neuf hledá dobrovolníky, kteří by pomohli s rozdáváním letáků a vybíráním darovaného zboží u pokladen v OC Šestka (Praha 6).

Lev XIV. vyzval mladé lidi, aby se neutápěli v digitálním světě. „Používejte technologie moudře, ale nedovolte, aby technologie zneužila vás,“ řekl papež přibližně 6 000 teenagerům, kteří přijeli do Říma na jubileum pro svět vzdělávání během Svatého roku.

Radovan Lukavský (* 1.11. 1919 + 10.3. 2008) byl hercem, který oslovoval všechny generace a veřejně se hlásil ke své víře v Boha...

Pýcha a arogance bývá velmi akční. Pokora je oproti tomu skoro neviditelná. Arogance může působit sebejistě, ale pokora dává pevnou půdu pod nohama.

Věříme-li, že modlitba pomáhá živým lidem, proč bychom se neměli modlit i za zemřelé? Život je jeden, neboť jak říká evangelista: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých“ (srov. Lk 20,38). Smrt není konec, ale jen stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončí ve chvíli smrti. Láska, kterou vyjadřuje naše modlitba, nemůže být tedy marná.  Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Vzpomínka na mrtvé se koná při každém slavení bohoslužby (eucharistie). Východní i západní křesťanská liturgie věnuje určitý den zvláštní vzpomínce na všechny zemřelé. Na Západě se tato výroční vzpomínka na všechny věrné zemřelé slaví 2.11. Její slavení zavedl sv. Odilo, benediktinský opat z Cluny (998), a brzy se rozšířilo i mimo benediktinské kláštery; od 14. století i do Říma a Aragonie. Papež Benedikt XIV. tento zvyk potvrdil (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe; v roce 1915 bylo tento zvyk zaveden pro celou církev.